Přestože se nám kalendář přehoupl už do června, venku to na letní turistiku zatím příliš nebylo. Podle předpovědi se však rýsovala pěkná nadcházející sobota, tak jsme se rozhodli vyrazit na odpolední výšlapek okolo Kohútky.
Kohútka je jeden z vrcholů pohoří Javorníky. Leží asi 30 km jihozápadně od města Vsetín. Nachází se na česko-slovenské hranici ve výšce 913 m.n.m. Je oblíbeným výchozím bodem mnoha turistů i cyklistů. Výjimkou jsou snad jen silniční cyklisté, kteří ji využívají naopak k dosáhnutí vrcholu. K tomu jim slouží asfaltová silnice vedoucí jak z české, tak i slovenské strany. Z české strany musejí na posledních 3 km nastoupat téměř 300 výškových metrů. Je to tedy výzva.
Těsně pod vrcholem se nachází rozsáhlé, mimo zimní sezónu neplacené parkoviště. Odtud jsme zahájili výšlap i my. Po zaparkování se vydáváme k hotelu Kohútka, umístěném hned vedle vrcholu. Krátce se zastavujeme na vyhlídce stojící hned vedle hlavní lanovky. Lze odtud vidět Valašsko jako na dlani. Ihned v dálce poznáváme Radhošť na Pustevnách, nedaleko od něj leží Lysá Hora. Nejvyšší vrchol Moravsko-slezských Beskyd. Jakmile se nabažíme pohledů na kopečky a do údolí, míříme zpět na turistickou trasu. Než obejdeme hotel, všude se rojí spousta cyklistů, motorkářů a ostatních výletníků, sotva však mineme areál hotelu, všechen ruch ustává. Dále po červené trase, která vede k Papajskému sedlu, potkáme už jen pár cyklistů na horských kolech a sem tam někoho, kdo měl podobný nápad jako my. Trasa vede po hřebeni a není nijak náročná, až přibližně dva kilometry před sedlem se cesta zprudka stáčí doleva a pokračuje poměrně prudkým klesáním. Jelikož jdeme okruh, je nám jasné, že co sestoupíme, to musíme opět vyšlapat nahoru. Jen se tak na sebe s Eliškou podíváme a je nám jasné, že na to oba myslíme 😊.
Na Papajské sedlo dorážíme po necelé hodince a půl pohodové chůze. Dále pokračujeme po žluté značce, která stáčí trasu zpět. Trochu nás znepokojuje stále klesající profil trati. To nikdy není dobré znamení 😊. V jednu chvíli opravdu lehce znervózníme, zda jsme se vydali správným směrem. Na mobilu jako naschvál žádný signál, takže bez dat. A offline mapy samozřejmě také nejsou stáhnuté 😊. Nezbývá než věřit a jít dál. Jdeme stále z kopce, až dorazíme do vesničky Lázy pod Makytou, místní části Čertov. Po dlouhé době karantény způsobené koronavirem jsme se tak dostali do zahraničí. Ikdyž jen přes kopec. Konečně se před námi ukazují další turistické značky. Šli jsme správně.
Z Čertova je to zpět na Kohútku jen něco přes tři kilometry. S převýšením je to horší. Musíme nastoupat téměř 400 metrů. Začátek stoupání je pastva pro oči i čuchové buňky. Stoupáme vesničkou kolem chatek, kde místní využívají krásného odpoledne ke grilování, procházíme skrz rozkvetlou louku, nakonec vcházíme zpět do lesa. Tady začíná opravdové stoupání, triko nezůstane dlouho suché. Už víme, proč byl v Čertově časový ukazatel na vrchol téměř hodinu a čtvrt. Je to vážně kopec. Nám to ale nijak nevadí, turistiku máme rádi a kopce k ní bezesporu patří. Pokud se ovšem na stejnou trasu chystáte s malými dětmi nebo ne příliš sportovně založeným jedincem, můžete se rychle stát nenáviděnou osobou.
Zpět na vrcholu se můžete po zásluze odměnit občerstvením, třeba výbornými domácími borůvkovými knedlíky.